Dva týdny prázdnin - Argentina #3

Ahoj,

opět jsem se odhodlala k sepsání dalšího článku o mém pobytu v Argentině. Dneska jsou to dva týdny od chvíle, kdy jsem na tuhle cestu vyrazila, ale zdá se mi to jako mnohem déle. Je čtvrtek, takže mi tu z letních prázdnin zbývá už jenom pět dnů, ve středu se jde do školy, a tak se snažím sepsat, co se tu během mého pobytu událo, jelikož již za pár dní budu mít spoustu nových námětu k psaní.

Během posledních dvou týdnů probíhala zejména Fiesta Nacional del Sol, Oslavy slunce, což jsou hlavní svátky naší provincie, San Juanu. Bylo to zkrátka úžasné, už vám o tom sepisuji zvláštní článek, dokonce i s videem. :) Teď se ale podíváme, jak jsem trávila dva týdny letních prázdnin, které mi uprostřed české zimy spadly do klína . . .

Je únor, takže tu právě končí léto a teploty šplhají ke čtyřiceti stupňům, jednou jsem zažila i šestačtyřicet. Kvůli tomu se tu přes den nic moc nedělá, jelikož jsou všichni z toho vedra zkrátka naprosto vyčerpaní, a tak jenom pospávají a koukají na televizi. Řekli byste si, že tu máme bazén, takže se alespoň můžeme koupat, ale to je omyl. Během dne se nemůžete promenádovat na slunci, protože byste se jednoduše osmažili jako volské oko. K večeru je ale rozhodně svlažení v bazénu příjemné.

Hned druhý den po mém příjezdu mě studenti AFS, kteří už tu jsou šest měsíců a ještě dalších šest budou spolu se mnou, pozvali na oslavu jedné studentky z Německa, Marlene. Vzhledem k tomu, že se oslava konala na statku mimo město, nebyla jsem si moc jistá, jestli bych se vůbec měla ptát své hostitelské rodiny, zda-li můžu. Nakonec z toho ale byli nadšení, jelikož měli na celé odpoledne program a báli se, že se budu nudit doma. Navíc mi moje hostitelská mamka řekla, že jedna z AFS studentek Ayse z USA bydlí nedaleko, a tak by mě mohli jenom doprovodit k jejímu domu a já bych dál jela s ní. Okamžitě jsem souhlasila, a tak jsem další den vyrazila k Ayse, abych se s ní seznámila a nějak se dopravila na onen statek.

Tohle posílám všem lidem, co musí sedět v Česku ve škole. :) Však mě už to taky za pár dní čeká. :)

Aysin taťka nás hodil na autobusové nádraží, kde jsme se měli setkat s některými dalšímu AFS studenty, kteří jeli hromadnou dopravou. Bylo úžasné, že jsem se se všemi seznámila, jelikož jsem během jediného dne získala spoustu nových kamarádů a seznámila se s lidmi z celého světa. Na nádraží jsme nastoupili do autobusu a vyrazili směrem na jih. Po chvíli se autobus konečně vyloupl z města a my si mohli povídat, zatímco nám nějací prodejci nabízeli sušenky a ovoce. Nevypadali ale moc důvěryhodně, tak nás ani nenapadlo si od nich něco kupovat.

Po několika desítkách minut se náhle všichni AFS studenti začali ošívat a hledat ve svých mobilech mapy. Ayse vstala a utíkala se zeptat řidiče, kde vlastně doopravdy jsme. Brzy bylo jasné, že jsme místo, kde jsme měli vystoupit už dávno přejeli. Řidič poslušně zastavil a my vystoupili z autobusu na asfaltové silnici táhnoucí se do dálky. Ptala jsem se jednoho ze studentů, o kolik jsme vlastně přejeli. Sedm mil, zazněla strohá odpověď. Pravda byla taková, že v ten moment jsem si myslela, že jenom nevěděli, kde ten statek je, stejně jako já, ale nakonec jsem se dozvěděla, že už tam byli dvakrát. :) Zkrátka nedávali pozor, ale to není tady v Argentině nic nového. :)

Asado!!! Mňam, mňam

Tak jsme, z jedné strany zdvihající se hory, z druhé nekonečná pampa, kráčeli po asfaltové silnici, ve dvě hodiny odpoledne, aniž bychom měli vodu, a slunce nám pálilo přímo na hlavu. Ale až na těch čtyřicet stupňů jsme se vlastně měli báječně, povídali jsme si, smáli se tomu, co se nám přihodilo a jedna holka hrála písničky na ukulele. Tak se řeší krizovky po argentinsku. Na statek jsme sice dorazili o tři hodiny později, ale nikomu to nevadilo a celé odpoledne jsme si užili. Seznámila jsem se s mnoha dalšími studenty i Argentinci a navíc se zase viděla s Jorgem z Brazílie, který dorazil do San Juan spolu se mnou. Chudák Pond nemohla dorazit, tak jsme si to užili i za ní. :)

S celou hostitelskou rodinou

Tak teď mám alespoň historku, kterou můžu vyprávět, a stala se mi hned třetí den po mém příjezdu. :) Další dny jsem trávila doma, až večer jsem zamířila na Fiestas de Sol, o kterých až příště. Mimo jiné jsem s hostitelskou mamkou vyzkoušela místní zumbu, která je naprosto výborná. Všichni neustále zpívají písničky, tancují, jak chtějí a předcvičuje taková slečna, co je asi v posledním měsíci těhotenství.

Mimo jiné jsem se také zúčastnila spolu s Pond a Jorgem popříjezdového soustředění, kde nám tloukli do hlavy, jak máme zabránit krádeži, co dělat při zemětřesení a tak. Také jsem se setkala se svou kontaktní osobou tady, holkou, která byla v roce 2013 na rok na programu v Česku a báječně jsme si spolu strávený čas užily.

Koupeme se, koupeme!!!

V neděli mě navíc čekala první velká rodinná oslava, jelikož sestřenice měla sedmnácté narozky. Se všemi jsem se seznámila a hrozně se mi líbila atmosféra celé té akce. Všichni jsou tady tak energičtí a veselí, až si někdy říkám, že já jim musím připadat hrozný suchar, když všechny hned neobjímám. Navíc se na oslavě připravovalo asado, grilované argentinské hovězí, které je legendární po celém světě, a já musím říct, že jsem si ho taky zamilovala. Někdy, z ničeho nic, všichni začali tleskat a zpívat: Oslavujeme tvůj příjezd, potom Oslavujeme tvoje narozeniny mojí sestřenici a nakonec Oslavujeme asadora, totiž člověka, který maso pekl. Malým bratrancům jsem dala lízátka s Krtečkem z Česka a oni se hned podívali na jeden díl. Vybrali si Krtek o Vánocích a byli naprosto nadšení ze sněhu. :) Jsou hrozně roztomilí.

To jsou asi ty nejdůležitější a nejzajímavější věci, které se během těch dvou týdnů udály, tak doufám, že jsem vám je tu všechny nějak rozumně shrnula. Prozatím se můžete těšit na článek s videem o Oslavách slunce, bude už snad brzy. A nezapomeňte zatleskat a zazpívat: Ať žijí ultradlouhé články!!!

Mějte se krásně a cestujte!!!