Už bylo, teprve bude - Můj cestovatelský 2017 a kam vyrazit v roce 2018

Ahoj,

v poslední době jsem se nějak nemohla dostat k tomu, abych sepsala další články a zprostředkovala vám tak ty nejhezčí cestovatelské zážitky z uplynulého roku. A přitom je toho tolik, o čem mám co psát a co vyprávět. S novým rokem se, doufám, dostanu ke zpracování celé hordy vzpomínek a fotek z léta. No, hlavně abych to stihla do toho dalšího. Prozatím jsem se ale připojila ke skupině lidí, kteří sepisují své novoroční články, shrnutí a podobně. Chtěla bych vám dneska shrnout můj cestovatelský rok 2017 a představit místa, která by mě nejvíce lákala pro rok 2018.

Velký rok ... rok 2017

Uplynulý rok vnímám jako opravdu zásadní v mém životě. Mám pocit, že žádný z roků předtím se toho v mém životě neudálo tolik (možná ano, akorát paměť selhává). Bylo mi osmnáct, poprvé jsem vyrazila mimo Evropu, začala jsem dobrovolničit v AFS, udělala rozdílové zkoušky a snad milión dalších věcí. Nyní bych se ale chtěla podívat na místa, která jsem během roku navštívila...

Argentina

Tahle země u mě má a vždycky asi bude mít, i když kdo ví, první místo. Cestovatelský sen od dětství se mi loni v únoru vyplnil. Latinská Amerika mi otevřela své brány a já jsem se na půl roku vydala poznávat neuvěřitelnou zemi steaků a tanga. Strávila jsem pět měsíců v místní rodině, chodila na místní střední školu a zažila toho tolik, že se mi to nyní už zdá skoro jako sen. Domovem se mi stalo San Juan, městečko na západě Argentiny, v podhůří obrovských And. Ještě před dvěma lety jsem o možnosti vyjet na střední školu někam jinam než do USA nikdy neslyšela, jen o několik měsíců později už jsem jedla proslulé argentinské hovězí.

Kromě San Juan jsem navštívila třeba hlavní město Buenos Aires, gigantické vodopády Iguazú nebo vesničku v horách Barreal. Články o Argentině (a že jich je hodně) si můžete přečíst tady.

Řecko

Tento rok jsem zažila dvě léta. To první, čtyřiceti stupňové, v únoru když jsem přijela do Argentiny, a to druhé po mém návratu domů, v červenci. Během toho českého jsem se s rodinou vydala na krásný řecký ostrov, Kós. Kromě odpočívání na plážích a koupání se v čistém moři, jsem i objevovala antické památky rozeseté po celém ostrově. Přestože jsme v Řecku strávili jen čtrnáct dní, bylo to krásných čtrnáct dní, naplněných letní pohodou, výborným jídlem, oslnivým sluníčkem a podmanivou atmosférou starého Řecka.

Makedonie

Na přelomu září a srpna jsem si prožila stresové období, když jsem ve škole musela ze všech předmětů skládat rozdílové zkoušky. Potom jsem se ale dočkala sladké odměny. Asi v polovině září, kdy už v Česku začínal podzim, jsem měla příležitost vypravit se opět na jih. Tentokrát do země v samotném srdci Balkánského poloostrova, do zapomenuté, ale nádherné Makedonie.

Makedonie patří mezi ty zapomenuté kouty Evropy, o kterých už jen málokdo vůbec ví, že v Evropě jsou, ale přesto nám mají tolik co nabídnout. Nejenže zatím ještě nejsou přeplněné turisty, ale jejich historie a autenticita je cítit doslova na každém kroku. Od hlavního města Skopje, přes antické památky, kláštery v horách, až po muslimské Tetovo, to všechno jsou místa, která jsem měla příležitost navštívit a rozhodně je doporučuji každému, kdo by o nějaké té cestě na Balkán uvažoval.

Některým se možná může zdát, že jsem toho nenavštívila až tolik, že procestovat by se toho dalo mnohem více. To dozajista dalo. Ale mě to za rok 2017 stačí. S tím, co jsem zažila i tady v Česku, jde opravdu o můj velký rok. Ale přeci jen doufám, že ten další bude ještě větší...

Sním o budoucnosti... rok 2018

Už teď tuším, že i rok 2018 bude rušným rokem. Chystám se k maturitě, vybírám vysoké školy, bude ten ples a tak různě. A také čtyřměsíční léto. Chtěla bych vám představit místa, která mi přijdou jako ideální pro návštěvu právě v tomhle roce, rozhodně nejde o žádný seznam mých cestovatelských plánů, snažím se být realista, a tak vím, že bych je všechny mohla v jednom roce asi jen velmi těžko navštívit. Přesto ale doufám, že se v roce 2018 podívám alespoň na jedno z těchto úžasných míst.

Portugalsko

Země jižní Evropy mě vždycky přitahovaly více než ty severní. Ten temperament, historie, teplé počasí a mořské plody... to je pro mě naprosto ideální kombinace. Většinu těch klasických jihoevropských zemí už jsem navštívila, ale jedna mi ještě stále do sbírky chybí. Daleká výspa Evropy, Portugalsko.

A netoužím jen po návštěvě Lisabonu, krásných plážích Algarve a vyhlášené kuchyni. Chtěla bych se zkusit naučit surfovat a Portugalsko se k tomu zdá jako ideální destinace. Stejně tak bych se velmi ráda naučila portugalsky a jelikož umím španělsky, zdá se, že by to ani nemuselo být tak obtížné. A nesmírně mě také lákají portugalské ostrovy v Atlantiku, zejména ostrov věčného jara, krásná Madeira, a zapomenutý Nový Zéland Evropy Azorské ostrovy.

Zdroj: pixabay.com

Kolumbie

Argentinu už jsem navštívila a další mezi mými sny z Latinské Ameriky, vždycky byla Kolumbie. Rok 2018 by podle mě byl ideálním časem k návštěvě této fascinující země, jelikož se z dříve nebezpečného státu se špatnou pověstí rychle stává země, jejíž bezpečnost můžeme srovnávat s jinými jihoamerickými státy, a navíc ještě stále není zavalená davy turistů. Jednoho dne bych moc ráda zavítala na bělostné pláže Karibiku, do koloniální Cartageny, amazonské džungle nebo podhůří And plného kávových plantáží.

Zdroj: pixabay.com

Skotsko

Divoká vrchovina... tak nějak si představuji Skotsko. Rozeklané útesy, nevyzpytatelné počasí, zelené pahorky s popásajícími se poníky. Možná jsem opravdu daleko od reality, ale nechám si tuto romantickou představu o Skotsku až do doby než ho sama navštívím. Skotsko by mě určitě lákalo v létě, kdy se dá poznávat nádherná příroda, ale také na podzim. Jednoho dne bych moc ráda vyrazila do Edinburghu na oslavy svátku Samhain, ano, toho, co z něj pochází Halloween.

Zdroj: pixabay.com

Barma

Můj tatínek se narodil v Barmě. Po tomto mém výroku většinou následuje záplava poznámek s tím, že moc asijsky nevypadám. Můj táta není Barmánec, je to normální Čech, ale to neznamená, že mě země, kde ho babička přivedla na svět, neláká. Odmalička vídám fotky z tohoto pomalu se otevírajícího státu a každým rokem mám čím dál věští chuť ho navštívit. Chtěla bych vidět místo, kde můj táta v dětství žil, poznat lokality, která navštívili i oni před lety. Myslím si, že tato země by mě lákala i jinak, jelikož nabízí nepřeberné množství historických památek a hlavně zajímavé lidi, kteří si zažili své. A že to nebylo nic příjemného.

Zdroj: pixabay.com

Kalábrie a Sicílie

V Itálii už jsem byla několikrát, ale nikdy tak daleko na jihu. Poznala jsem zimní Alpy, krásná jezera, mořské pobřeží, i malý státeček San Marino. Kalábrie a Sicílie byly ale vždycky příliš vzdálené. V budoucnu bych nesmírně ráda vyrazila na tento konec Itálie, do malých městeček v Kalábrii, a nespoutané Sicílie, která si prý žije svým vlastním životem.

Zdroj: pixabay.com

Maroko

Doby, kdy Egypt kraloval turisticky atraktivním zemím severní Afriky, už jsou dávno pryč. Mě v poslední době nesmírně láká Maroko, přes Gibraltar se  z něj ještě dá dohlédnout do Evropy, ale je to už dočista jiný svět. Podmanivá architektura, exotické trhy, svahy Vysokého Atlasu, i písečné duny nekonečné Sahary, to všechno mi nesmírně učarovalo, stejně jako atmosféra této africké země. A proto bych chtěla možnost přesvědčit se o kráse této perly na vlastní oči.

Zdroj: pixabay.com

Tak, toto jsou místa, která se mi zdají ideální pro návštěvu v roce 2018. Teď už zbývá jen si počkat a uvidíme, kam se podívám. Možná na několik z nich, možná úplně jinam, možná také nikam. Čas ukáže. Ale prozatím můžu snít o návštěvě klidně všech z nich. I vám přeji krásný rok 2018 a co nejvíce toho cestování!!!