Krásná a neznámá... - Makedonie #1




Ahojky!

Také už vám zima leze krkem? Mně ano. Jak se pomalu ale jistě blíží další léto, uvědomila jsem si, že některé zážitky z toho předchozího dosud zůstaly nezpracovány. Mezi nimi i náš týdenní výlet do Makedonie, který jsme podnikli na začátku září. Jen těžko se dá věřit tomu, že od té doby už uplynulo tolik času a jak fotky, tak texty o této krásné zemi stále leží ladem. Proto vás dneska zvu na rychlou exkurzi na Balkán. Ale na Chorvatsko zapomeňte. Článek jsem nazvala Krásná a neznámá, protože taková podle mě Makedonie přesně je. Temperamentní jižní kráska, kterou ale dosud nezavalily davy turistů...



Jelikož jsme se do Makedonie vydali po zemi, nikoliv leteckou cestou, čekalo nás překonání všech těch obávaných hranic, které spoustu lidí děsí. Když někomu povíte, že právě stojíte na maďarsko-srbské hranici, nejeden člověk si představí děsivé scény uprchlíků překonávajících ostnaté dráty a dlouhé fronty. Ani jedno z toho se nekonalo a my dorazili do Makedonie relativně rychle. Naši první noc na makedonském území jsme strávili v krásném klášteře nedaleko městečka Negotino. Když jsem se večer vydali právě tam, abychom se někde najedli, na vlastní kůži jsme zjistili, jak levným státem Makedonie je. Výsledkem toho bylo, že jsme se celý týden vydrželi přejídat v makedonských restauracích, kde mimochodem vařili vážně výborně.





Probudili jsme se do ostrého slunce, které tu i v září pálí dost silně, a posnídali olejem nasáklé pečivo s kousky zapékané cibule, které připravili přímo v klášteře. Má oblíbená snídaně to asi nebude, ale alespoň jsme vyzkoušeli něco nového. Potom už jsme se vypravili na první místo, které jsme se chystali v Makedonii navštívit, nahoru na kopec do kláštera Treskavec. Bohužel právě probíhala rekonstrukce, takže z malého kláštera jsme si mohli pořádně prohlédnout pouze interiéry. O to hezčí ale byly výhledy, které se nám odtamtud naskytly. Jelikož je v okolí velké sucho, často se zde vyskytují ničivé požáry, které zlikvidují velkou oblast, kde zůstanou jen ohořelé kmeny stromů a černá zem. Je to hrozná, ale na pohled přeci jenom ohromující věc.



Odpoledne jsme se vydali strávit v nedalekém městě Bitola, které bývalo centrem Osmanské říše. Prohlédli jsme si hodinovou věž, ale co mě okouzlilo především, byla atmosféra ulic starého města. Ve městě bylo také několik kupolovitých mešit s minarety. Zatím jsem se nedostala nikam, kde by byl mezi lidmi nějak hojněji rozšířený islám, a tak to byly první mešity tohoto typu, na které jsem kdy v životě narazila. Nakonec jsme se pokusili nalézt turecký bazar, do kterého jsme se ale navzdory všemu úsilí nedostali. Dodnes nevím, proč se nám vstup dovnitř nepodařilo nalézt, ale zřejmě jsme stále kroužili okolo. Přesto se jednalo o krásné odpoledne.




Den jsme zakončili návštěvou ruin antického města Stobi, které bylo sice výjimečně rozsáhlé, ale po náročném dni už to nebylo nic, co by uchvátilo natolik, abych tu o tom psala dlouhé odstavce. Stobi tedy ukončím náš dnešní výlet do Makedonie a už brzy se můžete těšit na výpravu k Ohridskému jezeru...


Komentáře